Trio Emila Viklického
Program:
- Emil Viklický Adventure in Black and Yello
- Jiří Suchý, Jiří Šlitr - upr. E.Viklický Motýl
- Jiří Suchý, Jiří Šlitr - upr. E.Viklický Oči sněhem zaváté
- Emil Viklický Aspen Leaf
- Leoš Janáček, upr. E.Viklický Klarinetové téma ze Sinfonietty 5.část
- Leoš Janáček, upr. E.Viklický Děkuji Ti, Laca - árie z Její Pastorkyně
- moravská lidová, upr. E.Viklický Ej, Lásko, lásko
- Jiří Suchý, upr. E.Viklický Pramínek vlasů
- Emil Viklický Bazalička
- George Gershwin Who Cares
- Trio Emila Viklického
Trio Emila Viklického
Emil Viklický (23. 11. 1948) pochází z Olomouce, kde také vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Od dětství se věnoval hře na klavír a později se jeho zájem rozšířil i na skladbu. V roce 1977/78 dokonce studoval kompozici na Berklee College v Bostonu, USA. Mezinárodně se prosadil v roce 1976, když zvítězil v soutěži jazzových klavíristů v Lyonu a vyhrál první cenu v kompoziční soutěži v Monacu se skladbou Zelený satén. První sólová deska „V Holomóci městě“ (1977) získala cenu Supraphonu 1979. Viklický zde spojil standardní moderní jazzový projev s inspiracemi z hudby moravského regionu.
Od r.1988 hrával s primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou a zpěvačkou Zuzanou Lapčíkovou. Významná je také spolupráce s Ivou Bittovou, se kterou mimo jiné absolvoval koncerty v New Yorku v Lincoln Center of Jazz (2011). V současnosti vystupuje především spolu s Petrem Dvorským a Cyrilem Zelenákem nebo Tomášem Hobzekem v souboru s názvem „Emil Viklický „Grand Moravia Trio“.
Emil Viklický je jednou z nejvýraznějších postav tuzemské hudební scény. Svým syntetickým přístupem již dávno přesáhl hranice jazzu. Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany se soustavně od druhé poloviny 80. let věnuje soudobé hudbě. Jeho rozsah je veliký, od jazzu přes operu (např. Faidra, Oráč a smrt), filmovou tvorbu (například hudba k Smyczkovu snímku Krajina s nábytkem), melodram až k instrumentálním koncertům. V r. 1997 získal v londýnských The Times titul Janáček of Jazz (Janáček jazzu) od kritika Chrise Parkera.